Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prázdninové Novinky

9. 8. 2010

Za poslední necelé dva měsíce se toho událo hodně... Darča podstoupila kastraci a pro mě nastala to hrozné nekonečné období, po které jsem ji násilím musela udržet v klidu. Bylo to opravdu náročné, neb Darču evidentně nic nebolelo ani při skákání na a z postele, při tahání na vodítku, při vítání a skákání na oblíbeného člověka a pod... Po necelých třech týdnech jsem se ji rozhodla vzít s námi na výlet na Pálavu, čehož jsem brzy litovala, neb celý den byl o tom, že jsem ji neustále okřikovala, ať netahá na vodítku a následného cukání vodítkem. S postupem času a zvětšující se bolestí v rameni narůstala i moje nepříčetnost a zoufalost. No... nakonec jsme ten den přežili všichni ve zdraví ( o tom psychickém dost pochybuji ) a Darince bylo každý den dopřáváno více a více pohybu. Nicméně její psychostavy se kastrací ještě zhoršily, takže v jejím případě bych řekla, že operace nebyla takovým přínosem, jako u Fredy. No co už...

Další velkou událostí bylo pořádání Dogfrisbee závodů v Brně. Na tento víkend nerada vzpomínám, takže jen ve zkratce. Samozřejmě že už několik týdnů předem jsem byla pěkně nervózní z organizace, ale když jsem cca 2 týdny před závody měla všechny formální organizační zálěžitosti vyřízené (sponzory, povolení od města, veteriny, ozvučení, občerstevní,...) a zhluboka jsem si oddechla s tím, že už můžu být klidná.... přišla další bomba. A to od Zusky, která měla na starosti platby startovného na účtě. Týden před uzávěrkou jsme měli na účtě platby od SEDMI závodníků!! Takže nastaly debaty brňáků o tom, jestli máme závody úplně zrušit, nebo je zminimalizovat na jeden závodní den, či co... No Dva dny jsem byla na infarkt, obvolávala všechny možné lidi, se kterými jsem problém konzultovala a snažila se přijít na nějakou rozumnou variantu jak na závodech neprodělat. Sehnala jsem půjčení ozvučení za 600 Kč (v naturáliích) místo za původních 4000,- Kč a rozhodli se s holkama před závody ještě uspořádat odpolední seminář nejen pro závodníky. Nakonec ještě spousta lidí startovné zaplatila, zbytek přihlášených taky přijel a zaplatil na místě (o 100 Kč víc) a seminář taky do kasičky pár stovek přinesl. No a aby toho nebylo málo, tak jsem v pátek pár hodin před závody zjistila, že nemáme domluvené párty stany. Hned po té, co mi zase srdce začalo normálně bít a vrátila se mi krev do tváře, jsem opět začala žhavit dráty a shánět náhradní variantu. S čímž mi naštěstí hrozně pomohla matka Kája, která zasedla k netu a sehnala malé šapitó, plus od známých vydyndala 4 malé rozkládací párty stany. A to vše za pár hodin, neuvěřitelný výkon.... Já zatím přebírala hřiště od správce a zbytek odpoledne už mi trochu splývá v jedno... jediné co vím je, že jsem pořád seděla v autě (mém malém, nebo velkém stěhovacím) a po Brně pro něco jezdila (stany, lavice, stoly, ozvučení, pásky, sponzorské ceny, ohradníky, tiskárna, psi,...) Hektické je slabé slovo.... Večer proběhl seminář, který měl cekem dost úspěch a za tmy jsem si konečně sedla ke stolu s obědem a výborným vínkem od Martina. S Michalem jsem probírala organizační věci a celkem rychle nám to uteklo. Ráno začalo vše šlapat jak má. kluci chystali a lajnovali hřiště, holky páskovaly a rozvěšovaly pytle na odpadky a sáčky na exkrementy, stavěly stany pro rozhodčí a zaprezentovávaly závodníky, Honza si chystal ozvučení a já zjistila, že mi z neznámého důvodu nekomunikuje tiskárna s noťasem. Když už jsem si začala trhat vlasy, zachránila vše Verča, která do Pisárek nanala svýho Filipa s jejich noťasem a tiskárnou, takže s lehkým hodinovým zpožděním mohly závody začít. Hned dopoledne mě štípla do nohy včela a za dvě hodiny další. Čekala jsem, že reakce bude stejná, jako před týdnem (bolestivě nateklá noha), ale bohužel nebyl čas ani prostředky, jak nohu ledovat a reakci zmírnit. Celý den proběhl sice ve stresu, ale noha se držela. Večer už to taková sranda nebyla, musela jsem si zajet do lékárny pro nějaké drijáky (které stejně nepomohly) a místo večerního posezení s ostatními jsem s Ondrou řešila Diplomy. Po desáté hodině jsem si na chvíli přisedla ke stolu, kde panovala veselá zábava, naobědvala se a mezi řečí zjistila, že se ztratila ohařka Bora, která se lekla nedalekého střílení. Takže záchranná jednotka naskákala do auta a vyjela jí hledat do okolí. Já přitom myslela, že bolestí omdlím, jak mě ta noha bolela a doufala jsem, že ji nebudeme hledat moc dlouho... naštěstí se sama vrátila na hřiště a my tímpádem taky. Leč tou dobou už šli všichni spát, takže ani v sobotu jsem si zábavy moc neužila. Z neděle už si toho taky moc nepamatuji, jen to, že mě pekelně bolela noha. Po závodech naštěstí všichni zamakali a hřiště uklidili v rekordním čase, na mě jen zbylo rozvézt všechny půjčené věci zpět majitelům (stany, lavice, stoly, ozvučení, gril, pípu, odpadky, stěhovací auto...) což se mi málem stalo osudným, protože bolestí jsem omdlévala. Nakonec jsem skončila na pohotovosti, kde mi stejně nepomohli, protože mi předepsali to stejné, co mi dali v lékárně. Jediná úleva nastala, když jsem dorazila domů (o půl dvanácté) a dala si nohu do vyšší polohy než bylo tělo.  Najedla se (opět pozdní oběd) a vytuhla.

Druhý den byla noha o něco lepší, což jsem poznala tak, že jsem se o ni při chůzi mohla lehce opírat. Otok byl sice stále maximální a chodidlo začalo pěkně fialovět, nicméně mi to dovolilo odjet na agility tábor, kde jsem měla být už od neděle. Tam jsem si konečně pořádně odpočinula a vyspala se. V úterý jsem trénovala Bizuli na dálku, protože jsem byla stále schopná ujít pouhých pár kroků, ale ve středu už to bylo zas o něco lepší. A další dny už se dalo mluvit i o rychlé chůzi :-). Tábor byl naprosto dokonalý, takovou pohodu jsem snad ještě nezažila. V areálu Radarky bylo malé jezírko, kde se mohli pesani neustále rochnit, kolem dokola jen pole a klid. Pár kilometrů odtud se nacházela krásná čistá Dalešická přehrada, kde jsme trávili každé odpoledne a užívaly si neomezeně, protože Darča plavat mohla, címž si vynahrazovala omezení pohybu a i já jsem s nateklou nohou bez bolesti plavčila. A taky tam moc dobře vařili... jednoduchá, ale výborná jídla :-)

Zbytek července jsme si užívali léta a vody v Brně, jely se kouknout do Liberce na EO a na Peťku a poslední víkend jsem tradičně trávila v práci nad uzávěrkama. Taky jsem se zúčastnila agi semináře se Světlanou Tumanovou z Ruska, což mi zase otevřelo nové obzory. Běhala už i Darča, která byla skvělá. Pokud nám to takhle půjde i na Imce, tak to bude paráda.

Tráva na pozemku poctivě roste, už má za sebou i první sestřih. Snad do konce září se mi podaří provoz rozjet. Překážky mám, jen dokončit přístřešek a kotec a vymyslet co s plotem.